o anifé
Orientální skupina Anifé funguje již od září 2004, kdy začínala jako kroužek orientálních tanců na DDM Sluníčku Otrokovice. Od ledna 2012 se změnilo působiště naší skupiny a současně vzniklo Taneční studio na Otrokovické BESEDĚ.
Po celou dobu se kromě tréninku vlastních choreografií vzděláváme i na různých seminářích, které organizují české i zahraniční orientální tanečnice.
Lucie Horáková
S orientálním tancem jsem se poprvé setkala v roce 2004, kdy jsem si všimla nabídky orientálních tanců v jednom zájmovém sdružení. Na první hodině mě tanec začal bavit a dodnes pokračuji hrdě dál. Skupina je součástí mého života, bez které by to ani nešlo!! Dyť za tolik let je pro vás největším úspěchem, když se lidem líbí vaše tvorba a vy je chcete neustále bavit a vidět jejich úsměv na rtech. Dále se tanečně vzdělávám na seminářích předních českých tanečnic jako je Eglal, Katka Krejčová, Badriyah a další. Časem bych se chtěla zúčastnit soutěží jako sólová tanečnice a jednou bych si ráda splnila sen a vystupovala na celosvětové orientální show BDE (Bellydance Evolution) 🙂 V roce 2012 jsem v TS Otrokovická BESEDA začala vést kurzy orientálního tance a své zkušenosti předávám dětem už od předškolního věku. Orientální tanec mě naplňuje a je pro mě něčím, bez čeho si nemůžu svůj život představit!
Eva jakešová
K tanci mě rodiče vedli již od malička. Proto, když kamarádka (bývalá členka Anifé) přišla s nápadem chodit do nově začínajícího kroužku orientálního tance, nadšeně jsem souhlasila. Kromě krátké pauzy při přechodu na vysokou školu tancuju od roku 2004 neustále. Tanec je pro mě odreagováním a oblíbeným koníčkem. Tréninky jsou zároveň doba, kdy se můžu pobavit se svými kamarádkami.
Adéla pospíšková
K tanci mě to táhlo odmalička, už ve školce jsem zkoušela balet a od první třídy jsem chodila na Základní uměleckou školu do tanečního oboru. K orientálnímu tanci jsem se dostala především díky orientálnímu táboru, který skupina Anifé pořádala a kam jsem se jako malá holka se svoji nejlepší kamarádkou a sestřenicí Monikou přihlásila. Tak nás to chytlo, že jsme začaly chodit do kroužku pro začátečníky. Postupně jsme postupovaly ze skupiny Fatima ke starším Safirám. Od roku 2016 tančíme se skupinou Anifé, která byla pro nás něco jako sen a nedokázaly jsme si představit, že bychom mohly tančit s našimi bývalými vedoucími z tábora. Sbíráme nové zkušenosti, vystupujeme a jsme rády za to, že se rozhodly vzít nás mezi sebe. Orientální tanec mi přinesl spoustu krásných chvil, neopakovatelných zážitků a zkušeností a hlavně přátelství, za což jsem neskutečně vděčná!
Monika charvátová
Orientalnímu tanci se věnuju od prázdnin 2009, kdy mi bylo 9 let a rozhodla jsem se vyrazit na letní tábor, který pořádaly holky ze skupiny Anifé. Okamžitě jsem si tanec zamilovala a od školního roku jsem začala chodit do nově vzniklé skupiny Fatima. Každým rokem se mé dovednosti zdokonovaly a postupem času jsem přešla do starší skupiny Safira. Mojim vzorem byly holky z Anifé, zároveň to byl i taky můj ‚sen‘ se k nim jednou přidat. Teďka už si sny s holkama plníme společně každou novou choreografií a úspěchem. Každá chvíle s orientálním tancem mě naplňuje a za to jsem vděčná i holkám.
Lenka Navrátilová
Ráda zkouším nové věci a na školení ředitelů DDM jedna paní ředitelka ve volném čase předváděla nějaké taneční, orientální prvky a zatáhla do toho i ostatní. Všichni jsme se skvěle bavili a já se hned po příjezdu začala zajímat, jestli se u nás taky něco takového vyučuje. Kupodivu to byla doba, kdy se orientální tanec začínal rozvíjet a vznikala různá taneční studia, a tak jsem se do jednoho přihlásila. Začalo mě to bavit, otevřela jsem si na DDM Sluníčku první kroužek pro dívky a ten funguje dodnes jako skupina ANIFÉ, nyní pod Tanečním studiem Otrokovická BESEDA.
Romana Morávková
O orientálním tanci jsem se dozvěděla protřednictvím mých spolužaček ze základní školy v osmé třídě. Tenkrát mi v prázdné třídě ukazovaly jejich novou sestavu a chválily se, že budou vystupovat na akci, kterou pořádalo DDM Sluníčko. Pro mě to bylo nepředstavitelné, že bych se před někým „natřásala a kroutila“. Jenomže nakonec mě holky přesvědčily a od té doby začal mít můj volný čas novou, originální pohybovou stránku. Přišla jsem do kroužku jako poslední v prvním roce. Lektorce jsem trapně vykala a „koník“ (orient. krok) pro mě byl nepřekonatelným problémem. Pamatuji si, jak jsem se cítila hloupě, že mi to nejde. Všechno se mi muselo vysvětlovat dvakrát, ne-li víckrát. Než jsme chytla krok a rytmus, chvíli to trvalo. Naštěstí si myslím, že mám daný taneční pohyb po mamince, která se asik 5 let taktéž věnovala tanci. Rok se s rokem sešel a ze mě se stala orientální tanečnice. Nyní je pro mě tanec už samozřejmostí. Jsem ráda, že mám alespoň nějaký pohyb a nekynu doma, i když při orientálním tanci by to neměl být takový problém. :o) Dívka, slečna či žena získá pomocí orientálního tance velké sebevědomí. Věří si, naučí se usmívat a cítí se kompletně lépe. Jsem ráda, že jsem si našla tuto životní cestu.
